Potkali se dva kolegové. „Včera jsi byl na tom školení. Jaké to bylo?“ ptá se první. „No, jak bych Ti to řekl?“, povídá druhý. „V půl třetí jsem se podíval na hodinky a bylo teprve deset.“.

Možná jste něco podobného zažili. Situace, kdy nás učení nudilo, nedařilo se nám soustředit se. A jindy jako by to bylo naopak – bavilo nás to, čas běžel rychle, nechtělo se nám skončit. Možná jsme se dokonce dostali do pověstného stavu flow. O tom, zda se nám v učení bude dařit nebo ne, rozhoduje celá řada faktorů. Nejsou to jen atraktivita tématu nebo kvalita lektora, i když oboje je důležité. Na to, jak se nám daří nebo nedaří osvojovat si nové informace, znalosti a dovednosti, má velký vliv i naše osobnostní nastavení, osobnostní výbava.

Nejen paměť a intelekt

Učení bylo dlouho spojováno především s pamětí a intelektem. Na zjišťování těchto kvalit byly zaměřovány různé testy „studijních předpokladů“. Bohužel je náš vzdělávací systém, ve kterém se „učíme učit“, stále orientován především na zapamatování si „učiva“ a jeho následnou reprodukci. Jen zvolna se toto pojetí posouvá k důrazu na schopnost informacím porozumět a umět je prakticky využít. Jak často připomíná významný ekonom a teoretik managementu prof. Milan Zelený, „informace nejsou znalosti, znalosti nejsou moudrost“.

Změňte náklady na investici

Jak tedy usnadnit proces od informací ke znalostem a moudrosti? Jak se (v souladu s Kirkpatrickovým modelem měření efektů vzdělávání) dostat od bezprostředních reakcí po skončení kurzu („to bylo skvělý, lektor byl zábavný a ta hra byla prima“) k žádoucím změnám chování a konkrétním užitkům (např. snížení fluktuace, zvýšení obratu) tak, aby se náklady na vzdělávání a rozvoj staly opravdu investicí?

Vedle poctivé odpovědi na otázky CO a PROČ, tedy vedle precizního stanovení cíle a smyslu rozvojové aktivity, je jednou z efektivních cest respektování tzv. individuálních stylů učení. Identifikace stylu učení pomáhá správně zvolit JAK a pomáhá k volbě vhodných postupů a metod tak, aby vyhovovalo individuálním potřebám. Takto nastavený rozvojový program je určen nejen „pro všechny“, ale i „pro každého“.

Od dechovkářů po metalisty

Jedním z velmi známých modelů učebních stylů je model VAK nebo VARK (Visual, Aural, Read/wRite, Kinesthetic). Ten upozorňuje na fakt, který většina lidí zná z vlastní zkušenosti: někdo se považuje za „sluchový typ“, dobře se mu osvojují informace, které slyší, další je spíš „zrakový, vizuální typ“, rád se při učení dívá, má rád vizuálně bohaté prezentace nebo s oblibou sleduje filmy. Jiní lidé si rádi čtou a dělají výpisky, nebo jsou rádi, když si mohou při učení něco „osahat“, prakticky vyzkoušet, vyvíjet nějakou aktivní činnost.

Většina zkušených učitelů, lektorů a trenérů, které jsem měl možnost poznat, se snaží ať již vědomě, nebo intuitivně reagovat na různé potřeby vyplývající z modelu VARK. Někdy více, jindy méně úspěšně. Jsou chvíle, kdy má lektor pocit, že právě vystupuje na koncertu pro pestré publikum od ortodoxních dechovkářů přes vyznavače klasiky až po metalisty. V různých částech takového „koncertu“ bude prostě někdo z publika nespokojený.

SLMS

Model VARK, jakkoli je užitečný především tím, že nás vede k přemýšlení o specifických potřebách individuálních učebních stylů, není jediným možným modelem. Coffield se svými kolegy uvádějí ve své publikaci Do Learning Styles Matter? 13 významných teorií učebních stylů. Řada z těchto teorií upozorňuje na význam osobnostní výbavy pro efektivní průběh procesu učení. Jiné potřeby při učení má introvert a jiné extravert. Někdo potřebuje jasnou provázanost nových poznatků a dovedností s tím, co již zná a umí. Pro dalšího je velmi důležité nejdříve v klidu reflektovat novinky a pak mít možnost o nich dlouze diskutovat.

Znalost individuálních „učebních stylů“ a z nich vyplývajících individuálních potřeb a nároků umožňuje výrazně zvýšit rychlost a efektivitu rozvojových programů. Dlouho bylo možné respektovat individuální potřeby spojené s různými učebními styly hlavně v rámci individuálních žánrů (konzultace, mentoring, supervize, koučink…). Během posledních dvou let se spolu s rozšiřováním využívání tzv. hybridního vzdělávání nebo Blended Learningu otevírá větší prostor pro vytváření rozvojových programů respektujících i rozličné učební styly. V následujícím období bude zřejmě docházet k rozvoji „SLMS“ – tedy Smart Learning Management System. Součástí těchto systémů je diagnostika individuálních učebních stylů. Na jejím základě je jednotlivým účastníkům rozvojových programů míchána taková směs rozvojových žánrů, které účinně vedou od reakce k výsledkům, od informací k dovednostem a moudrosti.

Petr Brichcín

Tento článek byl publikován také na portálu HR News. 

Máte zájem o naše služby? Neváhejte nás kontaktovat.